Držte si své děti

Gordon Neufeld & Gabor Maté

Vydáno roku 2004

Vhodnost ke čtení během těhotenství: 0

Hodnocení: 5

Doporučení: Rozhodně nečíst v těhotenství, kdy je naprosto nezbytné, aby žena byla v psychické pohodě. Přečíst před nástupem dětí do školky či jakéhokoli kolektivu.

Mám plán. Obejdu všechny lidské bytosti, které mi kdy básnily o Gaborovi, a zeptám se jich, jestli mají rády horory. Já nemám. Já jsem viděla ve dvanácti letech Záhadu Blair Witch. Já jsem tu samou noc jela sanitkou do nemocnice. A ano, mohl za to ten film.

Prokousat se tímhle hororem mi trvalo 10 měsíců a bylo by to mnohem déle, kdybych nedostala deadline na vrácení knihy.

Z této knihy si odnáším, že jako rodiče jsme byli… Víte kde. Stále tam jsme a v dnešní společnosti tam navždy budeme. Teda pokud neodjedeme s dětmi na pustý ostrov, uznávám, že i tato kniha nabízí nějaké východisko.

Rozhodně nedoporučuji sáhnout po této knize v těhotenství, protože opravdu nepotřebujete detailní rozbor případu, kdy mladí delikventi rozsekali bezdomovce sekerou. Znovu díky autorům, tohle už nikdy nedostanu z hlavy. Řekla bych, že na základě množství hororových příkladů v této knize se autoři rozhodli jít cestou negativní motivace.

Přemýšlím, jestli bych si Držte si své děti přečetla znovu, kdybych věděla, do čeho jdu. Myslím, že ne. Myslím, že bych se rozhodla věnovat svůj čas jiné knize pro rodiče, a to proto, že bych z ní určitě neměla takovou schízu. Na druhou stranu by mě žádná jiná kniha tolik nevystrašila, takže bych ji možná tolik neposlouchala… A teď to důležité – v čem tedy knihu poslouchám?

  1. Vůbec není důležité děti od malička socializovat. Na prvním místě je čas s rodiči. „Cynthia byla zcela zaměstnaná svými vrstevníky. Její zarputilá snaha o kontakt s nimi konkurovala její vazbě na rodiče. Výsledkem bylo chování, které se velmi podobalo partnerské nevěře.“ Citát ze strany 33 mi snad pomůže toto poselství knihy vysvětlit. Každý může mít jen jeden hlavní vztah a my chceme, aby ti hlavní jsme byli my, rodiče. Aby co nejdéle byl pro naše děti nejdůležitější náš názor. Aby šly za námi, když budou mít problém. Aby šly raději domů, než aby se nechaly partou donutit ke kouření.

  2. Většina vrstevníků dnes nemá kvalitní vztah s rodiči a velmi efektivně stahuje dolů i menšinu, pokud s nimi menšina tráví hodně času. Na základě tohoto doporučení se snažím brát syna ze školky co nejčastěji po obědě, zavedené maximum mám dvakrát týdně po spaní, ale snažíme se jen jednou. Naštěstí to u nás jde, ale jen díky home office.

  3. Vybudovat pevný vztah a nikdy si nedat pauzu, ať si rodina prochází čímkoli.

    „Rodičovství je především vztah, nikoliv soubor dovedností.“

    Na straně 70 je perfektně popsáno kouzelné řešení na všechno. Mít s našimi dětmi skvělý vztah zajistí, že jim s námi bude natolik dobře, že nás budou chtít poslouchat. Jako na začátku partnerského vztahu, kdy můj muž běhal z práce 4 poschodí jen, aby už mohl být se mnou. Na začátku je snadné mít dobré vztahy s miminky, ale jakmile děti rostou a my začínáme být protivnější = více toho zakazujeme, je snazší začít s nimi ztrácet ten perfektní vztah. Můj muž by rozhodně nespěchal domů, kdyby ode mě slyšel častěji „nesahej na to, nedělej to, to nemůžeš“, ale u dětí předpokládáme, že budou pořád stejně zamilované i přes všechny zákazy, které přicházejí s věkem. Kniha neříká, abychom dětem všechno dovolovali, ale chce po nás, abychom se více soustředili na budování vztahu s nimi, protože pak budou více ochotné nám naslouchat.

Na straně 85 se rozebírá jeden z nespočtu těžko zapamatovatelných termínů, a sice vazebné svědomí. „Nikdy nesmíme záměrně vyvolávat v dítěti pocity úzkosti, viny nebo studu, abychom ho přiměli ke správnému chování.“ Přála bych si, aby kniha byla napsána tak čitelně a srozumitelně jako citáty, které vybírám pro tento článek. Samozřejmě že kniha nerozebírá jednoduché téma, ale přála bych si, aby ji autoři zkrátili o polovinu. Opravdu bylo extrémně těžké se v textu nonstop neztrácet. Nekonečné množství stran, u kterých mi běželo hlavou „co tím chtěl básník říci?“ anebo „a co mám tedy sakra dělat, aby se mi tohle s mými dětmi nestalo?!“

Jsem máma dvou velmi akčních dětí a až teď, když je jim 8 a 5, tak se pomalu dostávám ze stavu absolutního vyčerpání. Není to jen jejich věkem, je to i neskutečně otravnou a zdlouhavou prací na sobě samé. Proto chci odcitovat odstavec ze strany 193, který mi na mé cestě pomohl a je jedním z důvodů, proč kniha alias peklo na zemi za to stála. „Je pravda, že nejisté dítě může mít až vyčerpávající nároky na čas a pozornost a rodiče budou v takovém případě toužit spíše po chvilce oddechu než po větší míře kontaktu. Paradoxem tady ovšem zůstává, že pozornost, kterou dítěti věnujeme na jeho žádost, jej nikdy neuspokojí. Vyvolává totiž nejistotu pramenící z pocitu, že rodič pouze nedobrovolně reaguje na požadavek a nedává sám z vlastní vůle. Nároky tak jen eskalují bez toho, že by byla uspokojována základní potřeba, z níž vycházejí. Řešením je zde spontánní vyjadřování zájmu. Je nutné chopit se každé příležitosti ke kontaktu právě ve chvílích, kdy ho dítě nevyžaduje. Případně je možné při reakci na požadavek dítěte převzít iniciativu a projevit zájem a nadšení ještě větší, než jaké čekalo.“

Recenzi na knihu jsem psala skoro stejně dlouho jako jsem ji četla. A pořád se to ve mně pere. Zkrátit, zpřehlednit, zjednodušit.

Diskuze

Držte si své děti

ČTENÁŘSKÝ DENÍK DULY

11/18/20265 min read